Podcast: Hrozí nám vyhynutí? I dávné taje prehistorických monster odhalil Štěpán Pícha

Jsou fascinující, obrovská, zubatá i s ploutvemi, krásná i nebezpečná! Prehistorická monstra. Populární tvorové, kteří Zemi obývali dávno před námi. Zveme vás do říše jejich tajemství, která nám odhalí paleontolog Štěpán Pícha z pražského Dinosauria Museum Prague.

Všichni je známe díky dobrodružným a sci-fi románům, z díla Zdeňka Buriana (†76) a Josefa Augusty (†64), nebo z filmů jako Cesta do pravěku (1955) nebo série začínající Jurským parkem (1993) režiséra Stevena Spielberga (77), jehož právě snímek Karla Zemana (†78) inspiroval. Jsou děsiví i přitažliví zároveň. Dinosauři, kteří po Zemi kráčeli, lovili, vyváděli mladé… a vymírali při katastrofách před 66 až 231 miliony let. Jejich »jurský svět« byl bohatší než náš – vždyť i přes všelikou pestrost mezi zvířecími i rostlinnými druhy v naší éře existuje již jen sotva jedno procento toho, čím oplývala planeta v minulosti. Do skutečného jurského světa nás pozval Štěpán Pícha, který taje prehistorických tvorů odhaluje návštěvníkům jednoho z největších muzeí svého druhu na světě a největšího v Evropě, Dinosauria Museum Prague.

Jak jste se vlastně vy sám dostal k paleontologii?

"Prošel jsem si dinosauřím obdobím jako drtivá většina dětí, ovšem převládl u mě vztah k broučkům. Pak mi bylo nabídnuto studium geobiologie, a postupně jsem řešil fosilní nosorožce, až jsem se přeučil na dinosaury."

Když se vrátíme k Jurskému parku, všichni jsme sledovali příběh, ve kterém se sešla řada různých druhů na jednom místě v jeden okamžik…

"Reálně to tak nebylo. Třeba v našem muzeu máme diplodoka (býložravý dinosaurus s dlouhým krkem), a ten je asi o 88 milionů let starší než tyranosaurus, který žil zhruba před 66 miliony let. Ten má tak časově mnohem blíž k nám."

Samozřejmě se nabízí: Jak je to s tím klonováním? Dočkáme se otevření nějakého Jurského parku?

"Nepůjde to z DNA zkamenělé, ta se v zásadě nikdy nenašla. Nejstarší DNA je stará jen asi 100 tisíc let. DNA je biologická organická molekula, rychle se rozkládá. Ovšem dnes se spíš experimentuje s crisprem, což je metoda jakýchsi genových nůžek. Jelikož dinosauři žijí dodnes ve formě ptáků, tak bychom teoreticky mohli vzít kuře, jeho genetickou informaci nastříhat tak, že z něj bude vizuálně dinosaurus. Ale oni ani v tom Jurském parku nevyrábí dinosaury, ale jakési hybridy. Složité je pak oddělit, co ještě je přirozené chování, a co je způsobeno nějakou příbuzností s dnešními zvířaty. Jurský park asi nehrozí."

Ten jejich úžasný svět několikrát přerušilo takzvané velké vymírání, až zmizeli úplně…

"Z geologické minulosti známe pět velkých vymírání. Říká se tomu velká pětka. A dnes jsme údajně na prahu šestého. Největší ale bylo na pomezí prvohor a druhohor, kdy podle některých odhadů vymřelo až 96 procent složitějšího života."

Jedna bláznivá teorie o skotském jezeru Loch Ness říká, že v jeho hlubinách umožnila tamní atmosféra přežití prehistorického tvora, že on je lochneskou.

"Ty teorie nepočítají s nějakou nutnou velikostí populace, ten tvor by nemohl být jeden. Dnes se udává, že životaschopná populace je nad 200 jedinců. Jinak po nějaké době, třeba stovkách let, dojde k tak mohutnému příbuzenskému křížení, že ten rod degeneruje a vymře. Takže nemohl by tam žít jeden kus. Navíc se ukazuje, že by to údajně měl být plesiosaurus (dlouhokrký mořský plaz), ten by se ale mohl dožít s velkým optimismem nejvíc 100 let. Navíc by tam musel mít vlastně nekonečnou zásobu ryb. Myslím, že to není reálné."

Od jezera Loch Ness pojďme k našemu českému dinosaurovi jménem Burianosaurus augustai, podle již zmíněných Buriana a Augusty. Co víme o něm?

"To byl velmi primitivní kachnozobý dinosaurus, měl kolem 300 až 400 kilogramů. Na délku možná tři až pět metrů, ale na výšku byste ho poplácali úplně v klidu po ramenou. Zajímavé je, že ta forma na kontinentu dávno vymřela. Ovšem ostrov, který se nacházel na našem dnešním území, ho zachránil. Známe to i z dneška. Například lemuři žili i v Evropě, vytlačili je ale jiní živočichové a Madagaskar je zachoval, protože se tam nedokázali dostat jejich konkurenti."

Když se bavíme o podobě dinosaurů, je jasné, že velikost a tvar těla se dá určit z kosterních nálezů. Jak se ale třeba stanovuje barva jejich kůže a šupin?

"Blbě. (smích) Barvu známe od třech opeřených dinosaurů, kde se zachovalo peří a velmi složitě se získala jeho barva. Známe i barvu jednoho neopeřeného dinosaura. Ale můžeme předpokládat, že funguje tzv. countershading (maskování), tedy, že máte světlé břicho, tmavá záda, což zvíře maskuje. Pak už je to čistě na fantazii autora, asi bych ale nepředpokládal, že byli fialoví… Třeba v muzeu používáme u tyranosaura pruhy na způsob dnešních tygrů, ale jestli to tak bylo nebo ne, to vám nikdo neřekne."

A co jejich proslulý řev, kterým děsí ve filmech?

"To je ještě složitější než barvy. Je třeba známá jedna lebka tyranosaura se zachovaným labyrintem vnitřního ucha, kostěného hlemýždě, a z toho se dá usuzovat, co slyšel. Jinak to rozhodně nevypadá jako v těch filmech. Obecně plazi mají jen jednu sluchovou kůstku, vy máte tři. Slyšeli jinak než my, hlavně hodně nízké tóny. U tyranosaura, když se srovnal ušní aparát s dnešními zvířaty, tak nejblíže má k němu aligátor čínský, má jej téměř stejný. Vydává zvuky, asi jako když je vám špatně a úplně nevíte, jestli blinkat budete, nebo ne. Je to zvláštní, pro nás dost nepříjemný dávivý zvuk. U toho obrovského zvířete byste ho většinu ani neslyšeli, je mimo vaše spektrum. My jsme ho v muzeu chvilku měli, museli jsme to zrušit – lidem se dělalo špatně. A ještě poznámka. Pravděpodobně nemusela ta zvířata otevírat pusu, aby byla slyšet – neměla hlasivky."

Pusťte si video tohoto dílu Podcastu Blesku:

Kdybychom s žili ve stejné době, jaké by bylo pro člověka třeba spolužití s tyranosaury? Hodně nebezpečné?

"To je právě velká iluze. Většinu lidí v dnešní době zabijí býložravci, masožravci vás většinou nechají být, pokud je úplně neprovokujete. Býložraví savci jsou poměrně nerudní, většinou špatně vidí a jsou dost agresivní. Třeba velcí masožravci typu tyranosaura by nás asi ignorovali. Oni měli vnímání nastavené na úplně jiné velikosti, vy pro ně nepředstavujete hrozbu, nejste ani dostatečně velcí, aby se vyplatilo sehnout a sežrat vás. Mnohem horší by byli ti menší masožravci, takový Allosaurus třeba, ten už by nás lovil, jako třeba v Jurském parku raptoři."

Dokážete si představit, že bychom nějak žili vedle sebe?

"Nemyslím, že by to šlo, už z hlediska toho, kolik ta zvířata potřebují životního prostoru. Třeba tyranosaurus rex by měl lovecký revír velikosti České republiky, jeden kus. A středně velcí býložravci spásli denně tak půl tuny rostlinné potravy. Známe u nich stáda až o 10 tisících kusech, tak si představte, jak to jde krajinou a denně jeden kus sní třeba 400 kilo rostlinné potravy. Bylo by to o prostoru, než že by to nešlo technicky."

Zmínili jsme pět velkých vymírání, prý jsme na hranici šestého. Máte jako paleontologové nějakou vizi budoucnosti? Přežijeme?

"Je to jen moje domněnka, že se to celé zacyklí a dinosauři se ve formě ptáků vrátí na vůdčí místo… O lidstvo ale strach nemám. My jsme natolik přizpůsobiví tvorové, že určitě přežijeme. Možná ne náš model společnosti, to je něco jiného, ale jako biologický druh lidstvo jen tak nezanikne. Na to jsme příliš chytří, spíš, aby naši vládu přežila ta planeta."

Pusťte si tento díl Podcastu Blesku ve Spotify:

Prehistorie jako drama

Pokud byste chtěli nahlédnout do dalších tajů živoucích gigantů, k dispozici i u nás máme dva výjimečné televizní projekty. Platforma Netflix nabízí Život na naší planetě producenta Stevena Spielberga. Provází jím Morgan Freeman (86), v českém znění Zbyšek Horák (57). Dvě řady seriálu Prehistorická planeta zase najdete u Apple TV+ a také Canal+. Ten komentuje (s českými titulky) populární britský přírodovědec David Attenborough (97). Oba pořady využívají nejaktuálnější znalosti vědy a také nejmodernější filmové nástroje a efekty na oživení dávných tvorů. Nečeká vás žádná nudná přednáška, ale pořádné drama, jímž naši předchůdci prošli.

Dinosauři na vlastní oči

Když se budete chtít pokochat dinosaury na vlastní oči, tipem na výlet je Dinosauria Museum Prague. Na 4000 m² v něm najdete až 154 milionů let staré kostry dinosaurů, věrné modely zvířat v životní velikosti či sbírku minerálů. Do akce se tu můžete pustit díky 5D virtuální realitě, kde ve dvou hrách prozkoumáte prostor ztracené laboratoře nebo se vydáte na paleontologickou výpravu prehistorií. Pozor na T-rexe! Muzeum v areálu POP Airport, v Tuchoměřicích má otevřeno denně mezi 10:00 až 20:00 hodinou.

Vytvořeno pro Nedělní Aha! a Blesk.cz/Kultura, 7. 3. 2024.