Meda: Velký osud malé ženy v představení k 100. narozeninám Medy Mládkové
Představení Meda je vrcholem cyklu akcí ke stým narozeninám Medy Mládkové. Kdo však skutečně byla a je žena známá jako sběratelka a ochránkyně umění? Odpovědi pomáhá nalézt i divadelní vyprávění, v němž sebejistě exceluje Tatiana Dyková (41).
"Jen vstupte dále do našeho stánku, kde všeliké obrazy odehrávati se budou, láskyplné i dramatické, jímavé i humorné..." tak by pravděpodobně zval na letní scénu principál divadla na podzim roku 1919, kdy na svět přišla Meda Mládková (99). Tehdy by však ještě nemohlo představení Meda existovat, ještě nebylo o čem vyprávět. Dnes už je těch příběhů, které spojuje jedna žena, opravdu dost. Jak by také ne - sbíraly se neuvěřitelných téměř sto let. Do více než dvouhodinového představení je letos sepsala Daniela Šteruská podle knihy Ondřeje Kundry (39) Můj úžasný život (2014) o osudu dcery despotického otce, sběratelky a mecenášky umění nebo objevitelky malíře Františka Kupky v průřezu jejího života od 14 let do dnešních dní.
Představení samotné si na nádvoří Musea Kampa svou premiéru odehrálo 24. června a v reprízách bude uváděno do 8. září 2019, kdy se derniéra koná přímo v den stých narozenin Medy Mládkové. Režisérkou představení je Adéla Stodolová Laštovková (40), o níž se již dlouho mluví jako o výrazném režijním i interpretačním talentu. Ta slova nelžou, což dokazuje i svým pojetím Medy. Pokud jsme v titulku použili jednou slovo "sebejistě", je třeba ho opakovat. I ona totiž provází diváky s naprostou jistotou zhruba osmdesáti lety života Medy Mládkové, aniž by měli pocit rozvleklosti, nudy nebo by postrádal některý ze zlomových okamžiků jejího bytí.
Meda je vyprávěním o jedinečném osudu prachobyčejné ženy, se všemi jejími chybami, pády i úspěchy. Nestaví Mládkovou na piedestal se zaslepeným obdivem, její hodnocení nechává na divákovi. Laštovkové a dalším spolutvůrcům se podařilo vystavět představení i pro ty, kterým je biografie Mládkové takřka neznámá. Nemusíte o ní vědět nic a produkce i tak zanechá hluboké stopy. Otevře před vámi netušený rozměr osobnosti, kterou si všichni pamatujeme zejména jako drobnou důstojnou reprezentantku své doby a svých zájmů, jimž vévodilo umění a rodná země.
Ve službách tomuto představení pak jdou i představitelé mnoha postav. Daniel Šváb (43), Dana Batulková (61), Lukáš Příkazký (34), Veronika Arichteva (33), Jaromír Dulava (58) a v alternacích Daniel Rous (58), Stanislava Jachnická (53), Kateřina Steinerová (33) či Václav Krátký. V roli hlavní pak účinkuje bez alternace Tatiana Dyková (41), ještě v době zkoušek a před svatbou s hercem a zpěvákem Vojtou Dykem (33) Vilhelmová. A u ní je třeba zbystřit! O tom, že Dyková ovládá dramatické polohy, přesvědčila diváky už před 19 lety v televizním filmu Společnice a od té doby jim to pravidelně připomíná. Víceméně však ve filmu a televizi. Jak tedy zvládá náročnou roli, díky níž takřka dvě a půl hodiny nesejde z jeviště?
Především s pokorou k té, již ztvárňuje. S pokorou k profesi, kterou si vybrala. Dyková v představení nejen hraje, ale také tančí a zpívá, přímo na jevišti změní nesčetněkrát kostým. A všechno to dělá s lehkostí, ani na moment nevypadne z role. Dokáže být přesvědčivě starší dámou i studentkou, dcerou i manželkou, trochu naivní dívkou i bojovnicí. Pokud by její zpěv či tanec hodnotil odborník, jistě by našel technické nedokonalosti. To ale vůbec nevadí, naopak. O to více je její Meda skutečná. Dyková v představení neservíruje emoce divákům zhurta a s řevem, ale naopak lehce. Vtahuje je do děje, zmocňuje se jich a je příjemnou hostitelkou v příběhu, který diváky naprosto pohltí. Na výtvarně úsporné scéně dokáže zaplnit každý prostor obyčejnými i osudovými okamžiky, při nichž se divák směje, dojímá, trne...
O představení Meda by se snadno mluvilo v samých superlativech. Ať už bychom zmínili skvěle využitý venkovní prostor Musea Kampa nebo výtvarné pojetí scény od Lucie Škandíkové, hudební složku z pera Petra Zemana nebo choreografii Kateřiny Steinerové (také v produkci hraje). Všichni mají zásluhu na výsledném dojmu, který trvá i po poslední děkovačce. Představení si prostě nenechte ujít. Sami pak uvidíte, až půjdete na večerní tramvaj na Malostranské náměstí, že i město najednou uvidíte jinak. "Jejíma" očima. Očima, které se dívají na Prahu i zbytek světa sto let. Na dějiny a díla umělců. V duchu se budete ještě dlouho vracet k jevišti, abyste spolu s Medou / Táňou věděli: "To je príma!"
Hodnocení: 100 %